8 víkend aneb podzim/zima

Tak k tomu nakonec přeci jen došlo! Ano, vyjeli jsme na vícedenní výlet. Naším cílem se stala náhorní plošina a zároveň národní park Hardangervidda.
S pomocí Kamila, jako zdatného řidiče a obstarávače auta se nám podařilo dosáhnout našeho cíle v pátek odpoledne. Hardangervidda je od Bergenu vzdálená cca 140 km po klikaté silnici podél fjordů s minimálně jedním trajektovým spojením. Vystoupali jsme autem serpentinami do nadmořské výšky kolem 1000 metrů. Zde jsme zaparkovali, nahodili hrby a vyrazili vstříc novému dobrodružství ;) Naše trasa vedla přes řeky, pláně, kolem chatiček, do kopců i z kopců. Kochali jsme se podzimní krajinou, občas se bořili do bahna, ale hlavně si spokojeně vykračovali. Helča nás poučila (jak věděla z biologické exkurze), že jíst se dají opravdu všechny bobule atak jsme toho využili a sbírali "skoroborůvky" o sto šest. Kolem půl osmé se začalo rychle šeřit a tak jsme postavili naši psí boudu (také Kamil obstaral - díky ;) a zalehli. Spali jsme více méně až do rána. Sice stěsnaní na místě pro dva tři, ale spali.
Co nás ráno čekalo při pohledu ven, se ani neptejte... Sníh! Zima začala! Zasněžili jsme. Dobře, nebyly to závěje, ale dost na křupání pod botama a také se silně ochladilo. Rozhodli jsme tedy zabalit a jelikož bylo zataženo, tak jsme směle postupovali zpět k autu, že v tomto počasí nemá cenu pokračovat. Po půl hodině chůze jsem ale dospěli (s vydatnou pomocí Kamila) k názoru, že by byla škoda vracet se, jelikož se vyčasuje a v 11 hodin jsme se otočili a opět pokračovali. A nakonec to stálo zato! Krajina byla nádherná a zasněžená snad ještě hezčí! Dali jsme si oběd u jezera, po pláni pokračovali a posléze sestoupali k řece a místu vybranému pro dnešní nocování. "Štěstí" se na nás usmálo a my našli jakýsi přístřešek pod kamenem, kde jsme si ustali a nemuseli tak stavět vlhký stan. S chutí jsme vylezli z mokrých bot a zalehli na provizorní postele. O půl dvanácté jsme se vzbudili a zjistili, že naše spacáky jsou durch - pršelo na nás. Přetáhli jsme tedy přes sebe tropiko stanu a snažili se zaspat do rána.
Ovšem ráno si pro nás tedy přichystalo překvapení! Včerejší pohled proti dnešnímu nebyl nic! 10 čísel sněhu, chumelení a jakási mlha! No což, na skuhrání není času. Honem do bot a zahřát se chůzí. Po jednom zabloudění jsme po třech hodinách došli k zasněženému autu, opucovali ho a Kamil nás velmi pomalu a opatrně svezl zasněženými serpentýnami do Eidfjordu a dále zdárně až do Bergenu. Bylo to opravdu perfektní! Ještě, že jsme to v sobotu neotočili ;)
Fota zde ;)