Černá Hora

Inspirováni loňskou expedicí Kletru, vydali jsme se letos s Radkem na dvoutýdenní dovču do Černé Hory. Cesta byla poněkud zdlouhavá, s čekáním v Bělehradě, ale nakonec jsme (po zaplacení nehorázné sumy za cestu z Mojkovace do Žabljaku) šťastně dojeli do kempu Ivan Do, odkud jsme další den podnikli výlet na Bobotov Kuk (2522 m n m.). Počasí nás donutilo k rychlejšímu tempu, neboť se schylovalo k dešti. Dali jsme si tedy napoprvé docela do těla.
Naše další cesta vedla přes pláně Sinajeviny, kde jsme denně minimálně jednou zabloudili, ale stálo to za to!
Po Sinajevině následval půldenní odpočinek u Biogradského jezera a poté cesta přes Bjelasicu s Crnou Glavou do Andrejevice. Zde se nám podařil jediný, ale zato supr, stop. Jeli jsme se sypači cesty, kteří nás ještě pozvali na pivo, kolu, kafe a zavezli nás až kam jsme potřebovali (vše v rámci slovanského bratrství). Paráda.
Další cesta vedla busem přes Plav do Gusinje, kde jsme se po setkání s místní policií (což je teda opravdu banda k popukání) vydali k Planarenskému domu v údolí pod pohořím prokletije, odkud jsme následující den podnikli výlet na Voljušu, kam ovšem nevedla cesta. Nakonec to ale bylo skvělý. A hlavně ty výhledy na Albánii!
Poté jsme již dosti unavení chozením odjeli přes Bar do Buljarice, kde jsme strávili dva dni u moře. Pak už jen cesta domů s 11ti!!! hodinovým čekáním v Bělehradě, které jsme si mimo jiné krátili výletem na místní pevnost.
Suma sumárum dovča to byla výborná a pohodová! (pokud chcete vidět více, pak zde :))